Architekt s noblesní duší a světovým rozhledem. Před 150 lety se v Brně narodil Jan Kotěra

17. prosinec 2021

„Toť krásná, vzrušená doba začátku našeho století, v jejímž středu stojí Kotěra – iniciátor, spojovník, organizátor.“ Poslechněte si portrétní pásmo, které pro magazín Zelný rynk napsala Olga Jeřábková.

„Muž noblesní duše a světového rozhledu, leč ještě mnohem více: předurčený geniální tvůrce pozdější moderní architektury… Učil? Ne. Vychovával. Vychovával především moderního člověka. V tom tkví tajemství jeho školy a jeho životnosti, že byla spíš radostnou pracovnou několika mladých lidí, v níž Kotěra udával tón, ne jako profesor, ale jako ideový vůdce mladé skupiny.“

Čtěte také

Tato slova napsal architekt Jaromír Krejcar o svém učiteli Janu Kotěrovi, který se narodil před 150 roky – 18. prosince 1871 – v domě v Lidické ulici v Brně. Ten dům stojí za malé zastavení. Nechal jej postavit brněnský továrník Nožička, který se zabýval sladovnictvím a také výrobou kávové náhražky zvané cikorka. Stavba vznikala podle návrhu dnes neprávem pozapomenutého architekta Antonína Prokopa, o němž významný olomoucký historik umění profesor Pavel Zatloukal v roce 2005 napsal, že byl bezesporu nejvýznamnějším moravským architektem 19. století. Palácový objekt v Lidické ulici byl situován do jedné z nejprestižnějších dobových brněnských lokalit – s výhledem do lužáneckého parku, prvního veřejného parku na Moravě.

Rodný dům a mladá léta

Stavba byla dokončena v roce 1869, o dva roky později se v tomto domě narodil manželům Antonínovi a Marii Kotěrovým syn. Při křtu v kostele svatého Tomáše dostal tři jména: Jan Karel Zdenko. Pro budoucí život se rozhodl používat pouze první z nich: Jan. Kotěrovi byli typická brněnská rodina – otec byl Čech, středoškolský učitel zeměpisu, matka Němka. Několik let po narození mladšího syna Jana se Kotěrovi z Brna stěhují. Nejprve do Ústí nad Labem, kde chodí Jan do německé školy, později do Plzně, kde absolvoval střední průmyslovou školu.

Jan Kotěra v roce 1898

Po maturitě v roce 1890 odchází Kotěra do Prahy na praxi do projekční kanceláře podnikatele inženýra Freyna a seznamuje se jeho prostřednictvím s vlastenecky naladěným baronem Mladotou ze Solopisk. Ten si jej pozval k přestavbě svého zámečku Červený Hrádek u Sedlčan, objevil jeho talent, stal se jeho mecenášem a podpořil Kotěrova další studia na vídeňské Akademii výtvarných umění.

Příští zastávka: Vídeň

Na mladého Jana Kotěru – podle dobových fotografií elegantního štíhlého muže v perfektně padnoucím obleku s vestou, kravatou, knírem a slamákem na hlavě – čeká tedy Vídeň a jeden z jeho důležitých životních mezníků: Na akademii nastupuje nový profesor Otto Wagner, propagátor moderní architektury, který se proslavil heslem: „Něco nepraktického nemůže nikdy být krásné.“ Na další profesní život mladého Kotěry měl Wagner značný vliv, stejně tak jako na většinu svých žáků, později světově uznávaných architektů. Kotěra vzpomínal, že hned první přednáška pana profesora mu otevřela zcela neznámé stránky architektury.

Vídeň-Burgtheater

Wagner byl ve své době jedním z nejslavnějších a velmi uznávaných vídeňských architektů. Společně s Gustavem Klimtem vystoupil v roce 1905 ze spolku výtvarníků vídeňské secese a v další své tvorbě propagoval modernismus. Vyvrcholením jeho rozsáhlého díla je budova poštovní spořitelny na náměstí Georga Cocha nedaleko vídeňského Ringu, považovaná za klíčový objekt moderny přelomu 19. a 20. století. Byla to tzv. totální stavba – Wagner navrhl budovu od sklepa až po poslední kliku. Vyprávělo se, že císaři pánovi se moderní stavba tak moc nelíbila, že prohlásil, že na toto náměstí se už nikdy nepodívá.

Vršovická vodárna v Michli navržená Janem Kotěrou

Díky Wagnerovi se ovšem mladý student Kotěra seznamuje také s jeho žáky a spolupracovníky: Jožou Plečnikem, Josefem Hoffmannem, Josefem Olbrichem nebo Josefem Urbanem. A až ve Vídni se poprvé setkal s dalším významným brněnským rodákem – Adolfem Loosem.

Další životní etapy

Další životní etapy Jana Kotěry popisuje – kromě mnoha jiných životopisců - také Ottův slovník naučný, který vyšel za Kotěrova života v roce 1899: „V roce 1896 obdržel státní cenu a byl vyznamenán ‚Zlatou medailí Fügerovou‘ za projekt kostela a knížecí lázně. Cestoval v Itálii, odkud přinesl studie a kresby, vystavené v Praze v saloně Topičově. Na jarních výstavách v Rudolfině vynikaly práce jeho originálností a rázovitostí a návrh moderního města byl poctěn státní cenou. Jest to umělecká fantazie na dané téma o zbudování nového města na průplavu La Manchském mezi Francií a Anglií.“ Tolik citát z hesla Jan Kotěra v Ottově slovníku naučném, který informuje o jeho téměř půlročním studijním pobytu v Itálii v roce 1889.

Čtěte také

O jeho soukromém životě se toho z historických pramenů příliš nedozvíme. V roce 1899 se oženil s Bertou Trázníkovou a zařídili si byt v Praze. V Chrudimi je seznámila Bertina přítelkyně a spolužačka z penzionátu pro výchovu dívek v chotěšovském klášteře paní Hermína Sýkorová. Manželům Sýkorovým navrhl v roce 1906 Kotěra chrudimskou vilu, která je dnes kulturní památkou.

Rok 1899 je významný pro Kotěru nejen v osobním, ale i profesním životě. V Praze si našel místo profesora na zdejší Uměleckoprůmyslové škole, odkud odcházel slavný architekt Friedrich Ohmann, který byl povolán do Vídně k dostavbě Hofburgu. Moc zakázek však od konzervativní české buržoazie nedostával. Jeho první realizací byla stavba domu na Václavském náměstí číslo 12 pro bankéře Peterku. Dnes je to rovněž kulturní památka.

Grohův dům architekta Jana Kotěry, Mickiewiczova 13 v Praze

Masarykův slovník naučný z roku 1929 věnuje heslu Kotěra značný prostor. O stavbě Peterkova domu se zde píše: „O fasádu této stavby bylo nutno svésti tvrdý boj, aby byly realizovány zásady konstruktivní čistoty, věcnosti a prostoty, zbavující architekturu šablonovitých ozdob a součástí. Kotěra dokázal překonati i těžké krize dekorativních zmatků na přechodu století způsobem umělecky původním.“

Masaryk a Kotěra byli přátelé. Kotěra navrhl úpravy Masarykova hradního bytu a prezident ho žádal o další úpravy exteriéru budovy i hradního okolí. Kotěra ale už byl nemocný a práce na úpravě Hradčan musel odmítnout. Jako jeho nástupce byl vybrán Jože Plečnik.

Kotěrovi nadaní žáci: Fuchs i Gahura

Kotěrova životní cesta se ale začátkem 20. století obrací a vede od jednoho úspěšného díla k druhému. Z pražské Akademie výtvarných umění dostává v roce 1910 nabídku na místo profesora, kterou přijal a zůstal zde až do své smrti. Vychoval generace architektů, z nichž někteří se svými stavbami proslavili natrvalo: všichni na svého učitele vzpomínali jako na laskavého, chápavého pedagoga, který byl přístupný všem názorům a nápadům a pro své studenty měl vždycky dost času.

Připomeneme alespoň některá jména – ostatně dvě z nich jsou úzce propojena s Brnem, jedno se Zlínem: Architekt Jaromír Krejcar bývá označován za Kotěrova nejnadanějšího žáka. Jeho pařížský pavilon ČSR na světové výstavě v Paříži 1937 byl označován jako jakýsi signál do budoucna – představitelé současného stylu hi-tec se často odvolávají na tuto budovu ze skla a oceli jako na archetyp své tvorby.

Čtěte také

Další slavné jméno: Bohuslav Fuchs, jeden z nejvýznamnějších architektů a urbanistů meziválečného období, zase bývá označován za brněnského Le Corbusiera. V Brně po sobě zanechal světově obdivované stavby. Patří mezi ně hotel Avion s dříve proslulou kavárnou. Posledním Fuchsovým dílem byla v Praze umístěná pamětní deska jeho profesorovi z pražské akademie Janu Kotěrovi.

Dalším z Kotěrových brněnských žáků byl také Kamil Roškot, mistr monumentálních kompozic. Dokazují to například jeho výstavní pavilony v Brně, Miláně, Chicagu nebo New Yorku.

Roškotovo divadlo v Ústí nad Orlicí

A ještě alespoň jedno jméno: Když projektoval Kotěra pro Baťu jeho vilu a později zahradní město ve Zlíně, upozornil slavného továrníka na svého studenta, nadaného mladého muže Františka Lydie Gahuru. Když v roce 1923 pan profesor zemřel, zadal Baťa Gahurovi projekty Zlína dokončit.

Úspěšné realizace

Úspěšné období pokračovalo: vznikají stavby jako například soubor budov pro vodárnu ve Vršovicích, vlastní vila na Vinohradech, vila ředitele obchodní školy Františka Trmala ve Strašnicích, kde je dnes Kotěrovo centrum architektury, a je to také období, kdy díky osvícenému starostovi Hradce Králové Františkovi Ulrychovi projektuje Kotěra v tomto městě slavné stavby. Vedle obecního domu je to především muzeum – budova, citovaná architekty po celém světě.

Muzeum východních Čech v Hradci Králové, architekt Jan Kotěra

Oceněna byla Kotěrou také navržená expozice na světové výstavě v Paříži, kde byl vystaven i jím navržený salonní vůz Pražských elektrických drah.

Závěr života

Poválečné období už nepatřilo ke šťastným dnům Jana Kotěry. Po dlouhé nemoci zemřel v necelých 52 letech 17. dubna 1923. Jeho tvorbu zhodnotil F. X. Šalda na posmrtné výstavě roku 1926 slovy: „Jeho tvorba ukazuje, co je nutnost a síla, co vázanost, a přece svoboda, co duch, který nalezl míru a zákon v sobě.“

Na Kotěrově rodném domě v Lidické ulici v Brně je od roku 1973 pamětní deska, jejímž spoluautorem je syn architekta Bohumila Fuchse Kamil. Ve čtyřúhelném lichoběžníku z bílého mramoru je kruh, v němž jsou vyryty symboly kružítka a trojúhelníku spolu se secesním ornamentem jako připomenutí dvou základních směrů Jana Kotěry. Architekta s noblesní duší a světovým rozhledem, který povznesl českou moderní architekturu na světovou úroveň.

autor: Olga Jeřábková
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.