Anežka Konečná

externí redaktorka folklorních pořadů

Životní motto:

Těžko shrnout do jedné věty. Snad každý den mi však hlavou probleskne taková malá modlitbička, zní asi takhle: „Mám se moc dobře, vše, co se děje, k něčemu je, děkuju za to a prosím, ať moje kroky vedou správně. Prosím, abych uměla poznat, co dělám špatně a aby i mé chyby měly svůj účel. I za ně děkuju. Amen.“

Co dělám v rozhlase:

Sporadicky přispívám do folklorní série Na pěknú notečku. Pořady vytvářím na základě svých dosavadních oblíbeností i všelijakých novinek, co mě cvrnknou do nosu. Ve folklorním světě mě zajímají nově vznikající alba, ale i archaické nahrávky. Líbí se mi svět málo známých lokalit v horách i slovutné zpěvné nížiny. Zajímají mě zvyky a obřady – třeba rostoucí fenomén masopustů, staré svatební písně a rituály, tajemné zvyky v adventu, podoby letnicových králenských slavností. Blízké mi jsou ženské „venkovní“ písně, komorní hudecká uskupení a taky třeba říkačky, rozpočítadla a písničky k dětským hrám a tancům.

Před rozhlasem:

(Před i nyní) Působím jako výtvarná učitelka na gymnáziu v Praze, jsem lekorka volnočasových aktivit (folklorní kroužky, hudební a výtvarné dílny) a muzikantka. Spoluorganizuji folklorně osvětové akce a workshopy pod hlavičkou Folklorního mejdla. V dětství jsem se stala tanečnicí ve Folklorním souboru Púčik, záhy jsme tam založili cimbálku, tak jsem v souboru strávila asi dvacet roků. Dnes zpívám a hraju v ženských folklorních sborech Lada a Kočičí jazýčci, dále v klezmerové/world music formaci Holinky. Kromě klasické pódiové produkce se účastním divadelně či výtvarně laděných projektů jako jsou site specific performance, imerzivní divadlo či cirkusová představení.  

Co mě baví:

Všecko, co dělám. A taky osamělé výlety po moravsko-slovenském pomezí nebo hudební výlety do ulic a na pódia širého světa.