A bude to slavná chvíle. Ve Zlíně jsou vystaveny rukopisy Otokara Březiny a Jakuba Demla

17. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kurátor Pavel Petr

Do 11. července je v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně otevřena výstava A bude to slavná chvíle. Poslechněte si rozhovor s kurátorem Pavlem Petrem.

Výstava je věnována památce Petra Holmana (1951-2019), který se životem a dílem Otokara Březiny i jeho spřáteleného okruhu celoživotně zabýval. Jak vysvětluje kurátor Pavel Petr, výstavu začal připravovat ve spolupráci s Petrem Holmanem, který však mezitím zemřel.

Redaktorka Alena Blažejovská a kurátor výstavy Pavel Petr

První výstava cyklu umístěného v Grafickém kabinetu se v roce 2014 týkala díla básníka Jiřího Kuběny a jeho konfrontace s básníkem Vítězslavem Nezvalem. „Byla to jediná výstava cyklu, kdy jeden z autorů byl ještě naživu, dokonce byl na derniéře a bylo to myslím jeho poslední veřejné vystoupení,“ vysvětluje kurátor Pavel Petr. „Následovala důležitá výstava díla Karla Hynka Máchy, do Zlína se nám podařilo přivézt jeho rukopisy a kresby hradů spatřených. Pak  jsme tu měli Karla Hlaváčka, Karla Jaromíra Erbena společně s obrazy Aléna Diviše, Jiřího Koláře. Výstava, která předcházela nynější, byla ze sbírky Jiřího Karáska ze Lvovic.“ Ve výhledu je výstava drobných tušových kreseb Karla Čapka. „Rád bych tu ještě měl Julia Zeyera s odkazy na antické sbírky, které se nacházejí v českých zemích,“ naznačuje Pavel Petr.

„Každou výstavu v tomto cyklu provází vstupní stěna, která je bránou do samotné výstavy,“ ukazuje kurátor. Je tu i podtitul výstavy Tady přechází smích – citát z básně Jakuba Demla. „Nechci, aby to bylo jako cirkus, ale nazvali jsme to Mozaikou pro Otokara Březinu a Jakuba Demla. Je to výběr z mnoha autorů. Vypíchnul bych Dezidera Tótha, který udělal nový obraz přímo pro tuto výstavu. Sehnali jsme půdorysné plány tasovské vily Jakuba Demla, které jsou od Bohuslava Fuchse z roku 1922, byla to jedna z jeho prvních zásadnějších staveb. A Dezider Tóth – Monogramista – udělal půdorysný plán této vily. Dále je tu obraz od Tima, z mladých autorů je zastoupen Matěj Lipavský, brněnský Petr Veselý, z Prahy Pavel Piekar, olomoucký básník Rostislav Valušek, místní autor Jan Slovák, dřevorytec a básník, a Vladimír Havlík z Olomouce.“ Na portě jsou i dva obrazy od Juliány Stritzkové (Jirousové), což souvisí se dvěma obrazy uvnitř výstavy od jejího otce Otty Stritzka. Zlínský básník a malíř Pavel Preisner namaloval nové portréty Otokara Březiny a Jakuba Demla.

Rozdílné povahy

„Pro mě je podstatné výstavy pojmenovat, to je zrod výstavy,“ vysvětluje Pavel Petr. „Tato výstava nese jméno A bude to slavná chvíle, s podtitulem Tady přechází smích. Chtěl jsem poskytnout suverénní prostor dvěma básníkům, kteří v počátcích svého přátelství byli v pozici Mistra a žáka, Otokaru Březinovi a Jakubu Demlovi.“ Kurátor poznamenává, že si ani nedovede představit, že by se Otokar Březina nahlas smál. „Dokážu si představit, že by se třeba pousmál. Ale že by se nahlas rozesmál, to je mimo moji představu. Naopak když si představíme Jakuba Demla, tak ho vidíme jako rozchechtaného, bujaře rozesmátého básníka. Mě zajímá to napětí mezi Březinou a Demlem.“

Základem výstav jsou vždy rukopisy básníků. „Na této výstavě jsou vzájemné dopisy Otokara Březiny a Jakuba Demla. A když se podíváme na ty rukopisy, tak u Březiny jsou dovnitř posazené, velice pečlivé, a u Demla je to jeho rozmáchlé, obrovské gesto, které směřuje do prostoru. Tady jsou zase vidět velmi dobře rozdíly v obou povahách.“

Rukopisy jsou doprovázeny obrazovými okruhy – jedním z nich jsou obrazy Josefa Váchala, hlavní část zabírají plastiky Františka Bílka, menší část tvoří Bohuslav Reynek a na odlehčení vybral kurátor obrazy Otty Stritzka. „Důležitý je Oltář mystiků Josefa Váchala a v jeho blízkosti se nalézá obraz Succubus. Chtěl jsem vytvořit napětí mezi sakrálním a profánním prostorem,“ objasňuje Pavel Petr. „Ze soukromého majetku jsme si půjčili dva velmi významné obrazy od Bohuslava Reynka, které jsou ojedinělé tím, že jsou to malby na plátně.“

„Tyto výstavy by nevznikly bez laskavé přívětivosti v našich vzájemných vztazích s Památníkem národního písemnictví v Praze, to je základ celého tohoto cyklu. Dále se tu objevují věci z majetku Galerie hlavního města Prahy, to se týká hlavně vystavených děl Františka Bílka, dále se na výstavě významně podílela Moravská zemská knihovna v Brně, to je rukopisná část Otokara Březiny, a Galerie Vysočiny v Jihlavě, která má ve svých sbírkách obrazy malíře Otty Stritzka,“ shrnuje Pavel Petr.

Z dalších exponátů kurátor vybírá: „Máme tady breviář Jakuba Demla, který ho provázel celý život, s ním v rukou také umíral. Jako drobný zásah jsem vedle toho postavil deníkový sešit Jiřího Kuběny o posledních dnech Jakuba Demla. Cennou věcí je na této výstavě model náhrobní lampy Františka Bílka – ruce, které drží celý kosmos s hvězdami. Původně jsem chtěl výstavu koncipovat jako kostelní loď. Je tu i oltářík penátů –bůžků, domácích skřítků – od Josefa Váchala. Ty jsem tady chtěl mít jako zástupce věřících.“

Tvůrci, jejichž díla jsou na výstavě zastoupena, byli v určitých fázích života blízkými přáteli Otokara Březiny a Jakuba Demla nebo jim pomáhali v jejich práci, tvořili vedle nich. „Je to okruh Vysočiny, autoři, kteří měli vztah ke krajině obou básníků,“ doplňuje Pavel Petr.

Vystavená Postila od Josefa Váchala se nedá otevírat, protože by mohl prasknout její hřbet. „Je půjčená z Památníku národního písemnictví a obsah se promítá nad ní, takže návštěvníci můžou vidět, co je uvnitř.“

Spustit audio

Související