115 let Židovského muzea v Praze

Dvacátého devátého srpna 1906 schválilo zemské místodržitelství stanovy „Spolku k založení a vydržování Židovského muzea v Praze“. Po Vídni a Frankfurtu tak v Evropě vzniklo třetí významné židovské muzeum, jež si za cíl vytklo „sbírat, uchovávat a vystavovat předměty synagogálního a domácího kultu, zejména umělecky provedené, dále archiválie, rukopisy a tisky, týkající se židovských dějin a literatury, a vyobrazení židovských památek, předmětů a osobností“.

Na počátku 20. století již byli Židé v rakousko-uherské monarchii plně zrovnoprávněni a jako společenství vnitřně rozrůzněni. V Čechách a na Moravě se nábožensky přikláněli k reformnímu kultu, zatímco další se sekularizovali, většinově byli stoupenci asimilace, i když patrný byl i národnostní sionistický proud. Zásadní proměnu židovského života v uplynulých desetiletích do značné míry symbolizovala asanace pražského ghetta na přelomu 19. a 20. století, s níž založení muzea bezprostředně souviselo. U jeho zrodu stál historik Salomon Hugo Lieben, který při tom spolupracoval s představitelem českožidovského hnutí Augustem Steinem.

Muzeum zprvu sídlilo ve dvou místnostech v Benediktinské ulici, kde roku 1909 uspořádalo první výstavu, důstojnější prostory již pro stálou expozici získalo roku 1912 v novostavbě v Široké ulici.

Salomon Hugo Lieben založil muzeum na regionálním principu, čímž sbírka nabyla ucelenost i historický význam. Tento charakter pak byl za tragických okolností posílen během druhé světové války, kdy se muzeum stalo skladištěm judaik konfiskovaných nacisty z území protektorátu. Na počátku okupace čítala sbírka muzea přibližně 1000 artefaktů. Na jejím konci téměř 40 000 a na 100 000 knih. Ti, kteří se těchto předmětů dotýkali, oběti nacistického Německa, byli již v té době mrtvi, a muzeum jako celek se tak stalo i svého druhu památníkem zavražděných Židů z Čech a Moravy.

Za komunistické vlády bylo v roce 1950 postátněno a až do pádu totalitního režimu provázely jeho činnost restrikce, zostřený dohled a omezení v odborné práci i prezentaci pro veřejnost.

V roce 1994 bylo Židovské muzeum v Praze navráceno židovské komunitě. V opravených historických synagogách zřídilo nové expozice věnované dějinám Židů u nás i jejich tradicím a zvykům, vznikla muzejní Galerie Roberta Guttmanna pro krátkodobé výstavy. V roce 2006 při 100. výročí založení zahájilo za přítomnosti prezidenta Havla svou činnost muzejní Vzdělávací a kulturní centrum.

Židovské muzeum patří k setrvale nejvíce navštěvovaným u nás, dočkalo se četných uznání. Navštívit ho znamená otevřít se málo známé kapitole českých dějin.