1089. schůzka: Leo Eugen aneb urozený lev

Jiří Janáček – slušelo by se k jeho jménu přidat pořadovou číslovku, tedy Jiří II. – se narodil 4. října roku 1814 v Albrechtičkách nedaleko Studénky. Tam začal v šesti letech chodit do školy a od otce dostal základy hudebního vzdělání.

V Příboře absolvoval tříměsíční přípravu, takzvanou preparandu na učitelské povolání. Jeho prvním působištěm coby učitelského pomocníka byly Neplachovice u Opavy. Následující roky strávil Jiří Janáček jako učitel v Kateřinkách u Opavy, v Jakartovicích a v Příboře, kde se ve svých dvaceti třech letech oženil.

Vzal si Amálii Grulichovou, o čtyři roky mladší, dceru příborského krejčího a majitele šenkovního domu. Amálie vnesla do rodiny finanční zajištění, spolu s ní vyženil 200 zlatých, a díky ní se Jiří Janáček dostává do měšťanských kruhů.

V době, kdy žili v Příboře, porodila Amálie pět dětí: Dcery Viktorii, Eleonoru a Josefu, syny Karla a Bedřicha. Byla to žena s hudebním nadáním, která uměla zpívat, hrát na kytaru a varhany. Podle svědectví pamětníků byla menší postavy, přísná a rázná, ale dobrosrdečná.

Hudební historička Svatava Přibáňová píše ve své knize o Leoši Janáčkovi: „Ačkoli finanční situace Jiřího Janáčka nebyla neutěšená a možností hudebního vyžití bylo v Příboře dost, stále čekal, kdy se v blízkém okolí uprázdní škola. V roce 1848 se konečně dočkal místa samostatného učitele v blízkých Hukvaldech, v malé osadě s necelými šesti sty obyvateli pod zříceninou stejnojmenného hradu. Z pohodlného příborského domu přišel se svou početnou rodinou do zchátralé hukvaldské školy, v níž byl také byt učitele. Škola byla přestavěna z bývalé panské ledovny – svému původnímu určení mohla snad dobře sloužit, pro školu však vhodná nebyla."

Bídu znal sice ze svého dětství, ale na Hukvaldech bylo hůř. Hlad, nemoci a také živelní pohromy, které ničily úrodu, přiváděly obyvatele do nejnuznějších poměrů. Jak bídně pak mezi nimi žil učitel, do značné míry odkázaný na jejich peněžní nebo naturální podporu…

Léto 1854. Začátek července. Do rodiny Janáčků přinesla voda z lesa nový přírůstek. Leoš Janáček to vyjádřil básnivěji: „V podlesu, kde potůček z Babí hůry děťátka donášel…" Ale k tomu dodal Janáček i prozaičtější poznámku: „Narozen 3. července ve škole, v té jizbě, co se dívá jedním okem na kostel, a druhým na pivovar."

Nahlédněme do hukvaldské matriky. V ní na stránce číslo 74 ukrývá záznam německy psaný záznam, že v Hochwaldu (neboli Hukvaldech) 3. července 1854 přišel na svět za asistence porodní báby Barbary Kalivodové chlapec, jemuž bylo dáno jméno Leo Eugen.

Maminka Amálie Janáčková rodila děti po celých 25 let. Za tu dobu přišlo na svět 14 dětí, kluků bylo o čtyři víc než holek. Ze všech čtrnácti zůstalo naživu jen devět. Leoš přišel na svět jako desátý v řadě.

Zachovala se fotografie maminky Amálie. Je na ní asi pětapadesátiletá, a nám nemůže uniknout podobnost rysů s těmi Leošovými, zejména protáhlé úzké rty a pronikavý pohled očí jsou podivuhodně shodné. Bujnou černou kštici měl ovšem po Janáčcích.

Přes všecku nouzi, o níž ještě bude řeč, to musela pro malého kluka na Hukvaldech skoro idyla. „Kuře má svůj úzký svět," poznamenal si Janáček coby sedmdesátiletý ve své autobiografii. „Podobné jemu je děcko – já. Dvorek školský; kačeny na něm. Ve stáji kráva."

Psal slova tak, jak řadil noty: stručně, úsporně, skoro až úsečně. „Velká mez. Vidíš jen její kousek; chodníček sem vpadá a kam běží, nedíváš se. Šedý; a mez se zelená a děcko dovádí tu. Podzámčí. Stěny líčeny, ale domu, oken jeho jako by nebylo. Jen cizích protivných lidí chumáč křiklavý – vždy tu u vchodu se vrtěl jako tmavé včely u česna."

Tak zapsal Leoš Janáček své dětské dojmy. Jaké byly jeho kořeny? Kdo byli jeho prarodiče a jaké skandální tajemství nejspíš ukrýval jeho rod? To se dozvíte v Toulkách českou minulostí s pořadovým číslem 1089.