O zkáze lodi Cap Arcona a další příběhy

23. únor 2018

Podtitul nové knížky Vlasty Urbánkové Co zůstalo za lubem slibuje hrst příběhů z drásovského mlýna. Jeden z nejsilnějších příběhů však prožil její manžel Ladislav Urbánek při zkáze lodi Cap Arcona v Lübecké zátoce.

Knížku Vlasty Urbánkové (nar. 1936) Co zůstalo za lubem vydala tišnovská Společnost Anny Pammrové, jejíž je autorka čestnou předsedkyní. V rozhovoru s Alenou Blažejovskou vysvětluje, že výkonné předsednictví předala Heleně Pernicové, spolupráci však nepřerušila. Jak by také mohla! Kromě toho, že je spoluzakladatelkou společnosti, věnovala filozofce a spisovatelce Anně Pammrové své knihy Navštivte mne s podzimem (1994, 2016) a Zářivá samota (1998).

Kromě jiných témat však Vlasta Urbánková zpracovává i dějiny svého rodu. V roce 2002 pod názvem Klíč ze dna paměti vylíčila životní příběh své předkyně, léčitelky Anny Hájkové, a v roce 2013 vydala publikaci Utonulý mlýn, vyprávějící o tom, jak se žilo v Drásově v minulých stoletích.

Trilogii uzavírá nová knížka, v níž jsou však příběhy z drásovského mlýna doplněny o další autorčiny zkušenosti – a také o bezmála tragickou zkušenost jejího manžela Ladislava Urbánka.

„Můj muž prodělal na samém konci války velkou námořní katastrofu,“ vypráví Vlasta Urbánková. O události nemají lidé podle ní mnoho informací, ačkoli potopení Cap Arcony bylo údajně čtvrtou největší námořní katastrofou v dějinách lidstva. Autorka znala vyprávění o tragédii od svého manžela a nyní si mohla přesnější údaje dohledat na internetu. Tak dostal příběh ucelenou podobu.

Ilustrace Pavla Adamce provází celou knihu Vlasty Urbánkové Co zůstalo za lubem.

Po skončení vysokoškolských studií byl Ladislav Urbánek totálně nasazen ve francouzském městě Soissonsonu. „Přišla tam spojka z protektorátu s nápadem, aby založili ilegální skupinu,“ líčí spisovatelka. Urbánek a jeho přátelé to prý slíbili, ale ve skutečnosti k založení nedošlo.

Přesto jedna francouzská dívka mladíky udala a ti se pak ocitli v transportu francouzských odbojářů do koncentračního tábora Neuengamme na předměstí Hamburku. „Byla to obrovská továrna na smrt, táborem prošlo 100 000 lidí a 55 000 vězňů zahynulo. Zejména závěr byl nesmírně tragický.“

„Když se přiblížil konec války a Spojenci byli na dohled, Němci se snažili vězně zlikvidovat, nejčastěji je posílali na pochod smrti. Tady se ale vynořila daleko zvrácenější myšlenka. Poblíž Lübecku byly zakotveny tři někdejší obchodní lodě, z nichž největší byla Cap Arcona, a tak Němce napadlo nalodit vězně na tyto lodě a potopit je.“ Někdejší pýcha německého obchodního loďstva, svého času nejkrásnější loď na světě, kterou v roce 1942 vybral Joseph Goebbels jako hlavní filmovou kulisu pro chystané německé zpracování zkázy Titaniku, posloužila nyní k usmrcení vězňů.

Ilustrace Pavla Adamce provází celou knihu Vlasty Urbánkové Co zůstalo za lubem.

Na loď s kapacitou 1 300 cestujících bylo nahnáno na čtyři a půl tisíce vězňů. „Spojenecká letadla našla v radarech lodě s německými výsostnými znaky, a přestože vězni mávali kazajkami, jako že se vzdávají, začala letadla lodě bombardovat. Velkými otvory se valila voda a nahoře všechno hořelo. Lidé v zoufalství skákali z lodi jako hořící pochodně, které končily v ledové vodě,“ vypráví Urbánková. Ladislav Urbánek vyskočil také a podařilo se mu doplavat na břeh. „Snad 400 lidí se zachránilo, z Cap Arcony 80 Čechů, a můj muž byl mezi nimi.“ Podobný osud se šťastným koncem potkal také E. F. Buriana a cembalistku Zuzanu Růžičkovou, ale i bratra spisovatele Nabokova, Sergeje.

Po válce pracoval vystudovaný právník Urbánek do února 1948 na Ministerstvu zemědělství a poté až do své smrti ve Výzkumném ústavu zemědělské ekonomiky v Brně.

„Žili jsme v drásovském mlýně a ta léta patří k tomu nejlepšímu, co mně život poskytl,“ vyznává se autorka, „vděčím mu za svou dceru a za vnoučata, která nesou evidentně stopy jeho charakteru.“ Manželství však trvalo jen deset let, protože v první polovině 70. let dostihlo Ladislava Urbánka smrtelné onemocnění.

Ilustrace Pavla Adamce provází celou knihu Vlasty Urbánkové Co zůstalo za lubem.

Vlasta Urbánková pracovala jako středoškolská pedagožka na gymnáziu v Bystřici nad Pernštejnem a vzpomíná na svou učitelskou dráhu s láskou a vděčností. Rovněž o tomto vypráví ve své knížce, do které svou vzpomínkou přispěla mimo jiné její bývalá žákyně Věra Strmisková-Juříčková.

Dalším autorem – kreseb i krátkých lyrických textů v knížce Co zůstalo za lubem – je brněnský výtvarník Pavel Adamec. V knize Vlasty Urbánkové vzpomíná na setkání se spisovatelkou, k níž ho přivedla její knížka o Anně Pammrové Navštivte mne s podzimem. O prázdninách roku 2000 se vydal do Drásova a od té chvíle se datuje přátelství obou autorů i jejich vzájemná spolupráce, ze které vzešlo několik knih.

Související