Ivančice proslavil chřest, teď chtějí jeho pěstování obnovit

Obnovit tradici pěstování chřestu se snaží městští zahradníci z Ivančic na Brněnsku. Tento týden začali zakládat tamní chřestovnu se šestnácti tisíci sazenicemi.  Jestli se jim investice za statisíce korun vyplatí, to se dozví až za dva roky.

Ivančický chřest byl svého času prý vyhlášenější než plzeňské pivo. Tradice jeho pěstování ve městě nedaleko Brna ale upadla. Po asi padesáti letech se ji teď radnice snaží vzkřísit.

V tomto týdnu začali zahradníci na poli sázet šestnáct tisíc sazenic chřestu přivezených z Holandska. Pěstování této náročné plodiny vyjde město na statisíce korun.

Sazenice chřestu v brázdě.

Chřest zahradníci sázejí do dvacet centimetrů hlubokých brázd, podobných těm na brambory. Sazenice ze všeho nejvíc připomínají chumel žížal.

 „Jedná se o kořeny s narašenými malými puky samotné rostliny. Příští dva roky budeme v podstatě jen odstraňovat plevel. Plánuji tady zhruba třetinu nahrudkovat, to znamená, že se nahrne okolní zemina nad řádky, kde pak naroste bělený chřest,“ vysvětluje městská zahradnice Marie Navrátilová.

Typické ivančické hrnce na chřest - tedy jeho přiklopení, aby k němu nemohlo světlo.

Na ostatní sazenice by ráda sehnala takzvané hrnce, kterými se sazeničky přiklápí, aby k nim nemohlo světlo. I když spíš než hrnci se nádoby podobají kuželům nebo zvonům. Problém je, že jich není mnoho.

„Dochovaly se spíše v rodinách, u starších pěstitelů na zahrádkách. Lidé se nám ozývají, že hrnce našli na půdách nebo ve sklepích a rádi by nám je dalo. Uvidíme, jak se to podaří a jinak je necháme udělat místními hrnčíři,“ plánuje Navrátilová.

Výhonek chřestu.

Na vlastní zahradě pěstuje chřest i místní znalec této plodiny Vít Karas.  Pěstování pod hliněnými hrnci je v současnosti typicky ivančická záležitost.

„Je to metoda, se kterou začali Holanďané. Všude jinde přešli postupně na pěstování pod hliněným valem. Ale v Ivančicích, snad jako v jediných na světě, zůstalo pěstování pod hrnci. V 19. století tady byla spousta hrnčířů, protože tady byla dobrá půda na hrnce. Každý den se vyvážely tři žebřiňáky hrnčířského zboží. A hrnčíři, když zrovna neměli práci, dělali tyhle hrnce pro pěstitele chřestu. Takže Ivančice jsou známé těmi zvony, to je taková rarita,“ upřesňuje Karas.

Vzrostlý chřest po několika letech. Díky dlouhým a dužnatým kořenům jej není třeba příliš zalévat.

Na ivančickém chřestu si lidé pochutnají nejdříve za dva roky.

autor: Tomáš Kremr
Spustit audio

Související