Biochemik Milan Hašek mohl v 60. letech získat Nobelovu cenu. Proč se tak nestalo?

„Největší chybou člověka je slepá víra ve vědeckou nepravdu,“ cituje slova svého otce Milana Haška jeho syn Jiří. Ty si zapsal do zápisníku zakladatel pražské imunogenetické  školy, jehož jméno zaznělo i při udílení Nobelových cen v roce 1960. 

Imunogenetice se stejně jako Hašek věnoval také britský vědec Peter Medawar. Oba vědci zhruba ve stejné době ověřili, že pokud se do embrya vpraví nějaký antigen, pak ho nově vzniklý organismus bude tolerovat a nevytvoří si protilátky. Medawar imunologickou toleranci zkoušel na myších. Tehdy ve 28 letech Hašek pracoval s kuřaty a v duchu tehdejší sovětské vědy to nazval vegetativní hybridizací. Takzvaný lysenkismus v 50. letech totiž popíral genetiku.

Přátelství s nobelistou Medawarem

Při předávání Nobelovy ceny skupině profesora Branta a profesora Medawara uvedl Medawar, že jim tam Hašek chybí, protože objevil tentýž fenomén, který oni prověřili na jiném modelu. Nešlo jen o zdvořilostní frázi. Rodina Petera Medawara se totiž s Haškovými přátelila.

„Profesor Medawar se s naším otcem poměrně v krátké době po svém objevu setkal osobně a stali se z nich přátelé,“ přibližuje Haškova dcera Zora Havlíková a ukazuje rodinné fotografie, na kterých spolu obě rodiny tráví společný čas. „Otec byl na výletě s Medawarem nejen v Čechách, ale také u nich ve Velké Británii,“ dodává.

Čtěte také

Marie Curie-Sklodowská. První žena, které byla udělena Nobelova cena

Lysenkismus popírající genetiku

„Výsledky Haška byly experimentálně naprosto v pořádku i z hlediska popisu tvorby protilátek. K tomu ale byla diskuse, v pro západní svět naprosto nesrozumitelné terminologii lysenkismu, který Sověti postavili jako ideologii. Tvrdili například, že pokud se pšenice bude pěstovat v horách, vznikne žito nebo nějaká odolná odrůda a podobně,“ vysvětluje Jiří Plachý z akademického Ústavu molekulární genetiky, který dnes na Haškovu práci navazuje.

Vědci o svých výzkumech nevěděli

Obě práce byly zveřejněny v roce 1953 – jenže Peter Medawar publikoval ve světovém Nature, zatímco Milan Hašek česky v Československé biologii. Dnes to zní neuvěřitelně, ale tehdy o svých pracech vzájemně nevěděli, došlo k tomu až zhruba po roce, kdy do Prahy přijeli britší vědci, kteří znali Medawarovu práci.

Hašek pak mluvil o imunologické toleranci, s Medawarem začali spolupracovat a začalo se mluvit o pražské imunogenetické škole. Haškovo šťastné vědecké období, ve kterém založil a vedl Ústav experimentální biologie a genetiky, ale utnula normalizace, jak přibližuje Zora Havlíková.

„Táta řekl, že nesouhlasí s okupací Československa a v podstatě pomohl spoustě lidem, kteří byli v jeho oboru a ústavu. Umožnil jim vycestovat, aby mohli pracovat. De facto Ústav experimentální biologie a genetiky zmizel. Většina odešla do zahraničí a našli dobrá místa,“ popisují děti Milana Haška.

Po normalizačních prověrkách pracoval Milan Hašek jako řadový vědecký pracovník a v roce 1984 za ne zcela vyjasněných okolností tragicky zemřel. Jiří Plachý je přesvědčen, že český biochemik měl na to získat skutečnou Nobelovu cenu.